19 Nov FRANTIŠEK ZAJIC – SPORTOVNÍ PRACOVNÍK 2. ČÁST
Již v raném mládí projevoval Franjo Zajic velkou náklonnost k sokolnictví. Byl učedníkem sokolnického spolku ve Visočanech u Prahy, kde postoupil v řadách až na samý vrchol až do čela spolku. Jako velký slavjanofil s libertariánským duchem vstoupil do sokolské školy, kterou v roce 1902 absolvoval. Reprezentoval své sokolnictví, měl výborné výsledky v sokolnických soutěžích. Je zaznamenáno, že při velkém vylodění v Praze v roce 1895 dosáhl vysokého pátého místa v nižší věkové skupině. Během pobytu v České republice zastával vysoké funkce v sokolských spolcích Středočeského kraje. Kromě toho, že byl přednostou sokolského spolku ve Visočanech, byl přednostou v Koužimi a zástupcem přednosty v Barakově.
Na druhé straně evropské mapy, kdysi orientální město na Moravě, jeho sportovní kořeny sahají až do konce 19. století, kdy byla založena pobočka Timočského jezdeckého kroužku a střelecké skupiny „Knjaz Mihailo“. Jezdecký sport byl v tomto období také nejpopulárnější v Srbsku, pokud se vyloučí závody gymnastických klubů ve větších městech. Šíření sokolnických myšlenek ze západních oblastí obývaných slovanským lidem vedlo na konci 19. století k založení prvních sokolnických spolků v Srbsku.Na základě útržkovitých údajů se dozvídáme, že v Ćupriji byl v roce 1906 založen Sokolský spolek „Dušan Silni“, který zaznamenal významné výsledky. Měla velké množství přístrojů a prostory spolku se nacházely v tehdejší základní škole. V březnu 1911 se konala veřejná hodina v hostinci, která byla velmi hojně navštěvována. Předpokládá se, že společnost pokročila díky úsilí Čechů, kteří se v té době usadili v Ćupriji a pracovali při výstavbě cukrovaru a obytné kolonie. O tom, že společnost před začátkem Balkánu a první světovou válkou skutečně existovala, svědčí vykázaná ztráta a nárok na náhradu válečných škod.
Krátce po skončení Velké války, v únoru 1921, uspořádali příznivci sokolské myšlenky z Ćuprije schůzi, kde byla zvolena dočasná správa pod předsednictvím učitele a ředitele gymnázia Steva Čuturily. Tato správa byla brzy nahrazena novou, stálou v čele s Franjo Zajicou, která obnovila činnost Sokola “Dušan Silni”. Protože čuprijští sokolové neměli v prvních poválečných letech odpovídající podmínky pro výcvik, poskytl Zajic v září 1922 prostor pro výcvik v areálu Cukrovaru.Hned v příštím roce byla na dvoře cukrovaru postavena nová Sokolana (cvična), která byla předána sokolům Čupri. K vysvěcení nové Sokolany došlo 7. října 1923 a při té příležitosti byl sokolský spolek „Dušan Silni“ přejmenován na sokolský spolek „Ćuprija“. Pod vedením Franja Zajice zaznamenal sokolský spolek “Ćuprija” vynikající výsledky zejména ve třicátých letech minulého století. V roce 1929 se v Ćupriji konal 3. summit šumadijské farnosti, na kterém se sešly stovky cvičenců a ještě více sportovních nadšenců. V roce 1932 se nejlepší sokolové z Čuprije zúčastnili Všeslovinského vylodění v Praze a v roce 1934 se zúčastnili velkých sokolnických akcí ve Skopje a Záhřebu.Tím činnost sokolského spolku pod Zajicovým vedením neskončila. Kromě velkého množství veřejných lekcí a zápasů se sokolský spolek “Ćuprija” v roce 1929 rozhodl zakoupit pozemek pro stavbu sokolovny. Kvůli finančním potížím byl tento velký projekt realizován až v roce 1938, kdy byl postaven Sokolski dom, který existuje dodnes. K velkému úspěchu sokolovny Čupria významně přispěla funkce Franje Zajice, který byl dlouhá léta zástupcem přednosty šumadijské farnosti. Po svém odchodu do důchodu, v roce 1937, byl Zajic zvolen čestným starším sokolského spolku “Ćuprija”.
Na meziválečné období Ćuprije vzpomíná Franja Zajic jako na muže, který aktivně pomáhal mnoha spolkům a sportovním organizacím. Přestože informace, že Češi, kteří pracovali v Cukrovaru, přivezli do Ćupri v letech 1911 až 1915 první fotbalový míč, je nespolehlivá, ví se, že se po skončení první světové války podíleli na zakládání prvních fotbalových klubů. Franjo Zajic se podílel na založení a vedení jednoho z nich. Řeč je o Sportovním klubu “Slavija”, založeném na Vidovdanu v roce 1922. Členové tohoto klubu nejprve trénovali v areálu Cukrovaru a poté se přesunuli na louku k Ravanici. Brzy se fotbalisté Sokolského klubu “Slavija” vrátili do kruhu cukrovaru, kde bylo vybudováno nové hřiště, které existuje dodnes.
Dalším významným úspěchem slavného Zajiče bylo založení Oblastního výboru Aeroklubu v Ćupriji v roce 1928. Spolu s velkým prefektem moravského kraje Miroslavem Dinićem a několika tehdejšími známými osobnostmi z Ćuprije byla založena pobočka jednoho z nejmasovějších jugoslávských sportovních svazů, která na svých shromážděních shromáždila velké množství zvědavých občanů.
