10 Dec ČESKÉ LOUTKOVÉ DIVADLO
Založení Srbského národního divadla v Novém Sadu v roce 1861 a výstavba Národního divadla v Bělehradě v době knížete Mihaila Obrenoviće významně přispěly ke kulturnímu rozvoji a emancipaci obyvatelstva. S příchodem Čechů do Srbska ve 2. polovině 19. století a jejich působením na územích Srbů obývaných Rakousko-Uherskem se divadelní život mezi srbským obyvatelstvem vyvíjel dobrým směrem.Prvním českým dramatem, které bylo uvedeno v Srbském národním divadle v Novém Sadu, byl „Magelona“ od Jozefa JiříKoláře v listopadu 1869. Od roku 1869 do roku 1919 bylo na repertoáru srbských divadel osm českých komedií, což svědčí o podobnosti obou národů a o tom, že srbské publikum poznávalo a chápalo český humor, protože byl podobný srbskému.
Jako malé a málo rozvinuté město měla Ćuprija, stejně jako mnoho jiných osad podobné velikosti a počtu obyvatel, odlišný a výrazně pomalejší kulturní rozvoj, zejména v oblasti divadelního umění. Jak bylo zvykem v menších obcích, v Ćupriji od dob prince Mihaila až do třicátých let 20. století se divadelní umění určitým způsobem udržovalo a rozvíjelo hostováním amatérských a později profesionálních kočovných divadelních souborů.Došlo i k pokusům o zakládání diletantských divadel v rámci odborových organizací, jako je tomu u železničářů, kteří v osmdesátých letech 19. století stavěli železnici Bělehrad – Niš, dále pak odborové a politické organizace, především tzv. Umělecká skupina Socialistické strany v Ćupriji na počátku 20. století, stejně jako Dělnická kulturní a umělecká společnost „Jedinstvo“ založená v roce 1907.
První pokus o založení českého divadla v Ćupriji se uskutečnil v roce 1928, kdy bylo z iniciativy inženýra Ladislava Trčky založeno České diletantské divadlo. Sdružovala Češky a Češky zaměstnané v Cukrovaru. Diletantští herci nastudovali nové hry moderních českých autorů. Jak dlouho toto divadlo působilo, není známo.
S finanční pomocí Cukrovaru bylo v prosinci 1933 v Ćupriji založeno České loutkové divadlo. Z Čechů, kteří se podíleli na jeho založení, vynikají úředník Emanuel Slejška, který byl zároveň dirigentem sboru a orchestru, a řemeslník Martin Novák. Herci, kteří hráli v těchto hrách, byli Dragoslav Janković a Petar Urbančić. Díly byly zpočátku uváděny v Kantýně cukrovaru v českém jazyce, později, od roku 1938, byly komentovány i v srbštině.
Texty byly přijaty z Československa ve formě řadových sešitů. Panenky byly vysoké až 60 centimetrů a skříň, kterou šily manželky zaměstnanců továrny, se měnila kus od kusu podle hry a role. V závodní jídelně byla kromě velké scény postavena právě pro potřeby tohoto divadla malá loutková scéna. Pořady byly doprovázeny zvukovými a světelnými efekty, za pomoci přístrojů a řemeslníků z tovární elektrárny. Obsah většiny her byl redukován na boj dobra se zlem a hlavní postavou byl většinou pavouk Kašparek. Často se také hrála hra „The Two Marices“. Velkou podporu hercům poskytl tovární orchestr složený z desítky hráčů na smyčcové nástroje a hráče na žesťové nástroje. Představení se promítala během podzimních, zimních a jarních večerů, obvykle v sobotu a neděli od 17 hodin.Toto divadlo působilo až do začátku druhé světové války.
