01 Dec ČESKÁ KOLONIE 2
Starší obyvatelé Ćuprije si ještě pamatují slavnou jídelnu cukrovaru, která byla od své výstavby až do posledního desetiletí 20. století oblíbeným místem setkávání továrníků, obyvatel Slavie a všech obyvatel Ćuprije.
Závodní jídelna, jejíž účel se postupem času měnil, sehrála velkou roli ve výchově a vzdělávání dětí a mládeže z české kolonie. Před druhou světovou válkou sloužila jídelna k výživě továrních dělníků a fungovala částečně jako soukromá restaurace. Byl využíván i pro kulturní a uměleckou činnost českých spolků a Sokola. Ve velkém sále se v meziválečném období pořádaly plesy a rauty, koncerty různých souborů z tuzemska i zahraničí, divadelní představení, večery poezie, akademie, přednášky a další. V jídelně se také konala pravidelná setkání Rotary klubu „Ćuprija-Jagodina-Paraćin“.
V té době byl nájemcem menzy a majitelem restaurace vážený Josif Jakubek, jehož rodiče patřili k prvním Čechům, kteří se do Ćuprije přistěhovali a podíleli se na výstavbě cukrovaru. V Jakubkově restauraci za zvuků klavíru a melodií z gramofonu mohli hosté ochutnat nejkvalitnější pražskou šunku a pochutnat si na nejlepších českých a jovačských vínech. Oblíbené bylo především importované pivo z Plzně, ale i domácí pivo z Jagodiny. Po skončení druhé světové války se jídelna stala shromaždištěm občanů všech věkových kategorií.
Podle paměti současníků měla jídelna v poválečné době kromě velkého sálu a restaurace velmi bohatou knihovnu, kino, šachovou a kulečníkovou hernu a kuželnu. Na nádvoří menzy byla plošina, kde se o sobotách a nedělích tancovalo s hudebním doprovodem továrního orchestru. Až k nově postavenému koupališti byla letní zahrádka s budkami oddělenými petúniemi. Na bazénu „pod skořápkou“ hrály různé umělecké soubory a tančilo se celé léto.
Cenné informace o samotné podobě české kolonie zanechala slavná harfistka Milica Barić, která se v kolonii narodila a prožila zde své dětství:
„Češi koupili kus země a postavili nejen továrnu, ale celou část města, která byla tak dobře navržena, že lidem, kteří v továrně pracovali, poskytovala vše, co k životu potřebovali. Byly tam tři kolonie. První byla dělnická. Druhý byl pro řemeslníky, kteří udržovali tovární stroje. Vše v jejich okolí bylo bezvadně zorganizované, své okolí uměli na rozdíl od staré části Čuprie obléknout. Třetí kolonie se skládala z odborníků, intelektuálů, inženýrů, kteří vedli celý proces… organizovali výrobu, tovární život. Továrna nefungovala pořád, ale kampaňově. Mezi obytnými budovami, které disponovaly nejmodernější infrastrukturou té doby, byly parky plné anglických trávníků, okrasných rostlin a květin. Nechyběl ani největší park s bazénem, dubový les oddělený speciálním drátem, tenisový kurt, kuželna a nakonec upravené zahrady s vodou na zalévání. Ředitel továrny měl ve své vile až pět bazénů, kde jsme všichni rádi trávili každou volnou chvíli. Měli také auta. Škoda byla prvním autem viděným v Ćupriji.“