06 Sep SRBSKO-ČESKÉ VZTAHY
Vzájemné kontakty mezi Čechy a Srby mají tisíciletou historii, ale až do 19. století je lze až na výjimky považovat za spíše slabé. V nejstarší dochované české listině – slavné Dalimilově kronice, která vypráví o dějinách Slovanů od nejstarších dob do poloviny 14. století, se autor mimo jiné zmiňuje o Srbech jako o jednom z nejstarších slovanských kmenů.
Jiné zdroje uvádějí, že spojení mezi Čechy a Srby bylo patrné již ve 12. století. Detail z této doby odkazuje na sňatek Mariji Vukanović, dcery velkého rašského prefekta Uroše I. a Konrada II Przemyśla, vévody ze Znojma, který se pravděpodobně oženil kolem roku 1134.
Následující detail se týká období poloviny 14. století a vlády českého krále Karla IV. na straně jedné a srbského císaře Dušana na straně druhé. Byla to doba, kdy srbský císař vedl války s maďarským vládcem Karlem Robertem, bojoval o uznání svého císařského titulu v západním světě, prezentoval se jako obránce křesťanství v nadcházející válce proti Osmanům a uvažoval o spojení s Osmany. Katolický kostel.Český král Karel IV. se tehdy pokusil navázat diplomatické styky se Srbskou říší zasláním dopisu císaři Dušanovi, ve kterém ho oslovoval „milý bratře“. Šlo o pokus českého krále o prostředníka mezi císařem Dušanem a uherským králem Karlem Robertem, podporující Dušanův obrat ke spojení s katolickou církví.
Ve společné křesťanské armádě se Srbové a Češi podíleli na obraně proti pronikání tureckých vojsk do střední Evropy v polovině 15. století a ve druhé polovině 17. století následoval nový rozvoj diplomatických vztahů během srbského povstání proti turecké nadvládě, které vedl Đorđe Branković.
Významným obdobím česko-srbských vztahů je doba národního obrození s osvícensko-romantickou filozofií a počátečního a postupného zájmu o panslavismus. Čeští vlastenci sledovali srbský boj za nezávislost po celé 19. století. Hlavním pojítkem mezi oběma národy byla slovanská vzájemnost, myšlenka propagovaná českými lidovými obrozenci.
Průkopníky těchto vztahů a prostředníky mezi Čechy a Srby byl lingvista a jeden z tvůrců slavistiky Josif Dobrovský, který se zabýval výzkumem slovanského jazyka a významně ovlivnil vývoj srbského jazyka v 19. století. Básník, cestopisec a slavista Josif Zdenjek Rausar popsal ve svých cestopisech a denících svůj dlouhodobý pobyt v srbském prostředí. Významným propagátorem slovanské myšlenky se stal i malíř Jaroslav Čermak, který se vyznamenal v černohorsko-turecké válce roku 1862.
Zintenzivnění vztahů mezi Srby a Čechy je patrné, ale také dominantní v 19. a na počátku 20. století. Během tohoto období se mnoho států sjednotilo nebo se vynořilo z bývalých velkých monarchií.
První český cestopis či novinový článek o životě na Balkáně, tedy o Srbsku, který si mohla přečíst velká část příslušníků českého lidu v tehdejší rakouské monarchii, vyšel v roce 1835 pod názvem „Srbský Bělehrad“. Zdůrazňuje podrobný popis kultury a každodenního života obyvatelstva v Srbsku a historii srbského státu. O tři roky později publikoval Václav Svatopluk Štulc článek pojednávající o folklorní tradici Srbů.
V té době až do 2. poloviny 19. století bylo Srbsko selskou zemí, obyvatelstvo žilo převážně na venkově, neexistovala velká města jako v západní a střední Evropě. Ve druhé polovině 19. století začal postupný rozvoj řemesla a průmyslu a právě v té době zde hráli velkou roli cizinci.Kdy přesně začali Češi masově přicházet do Srbska, nelze s jistotou říci, ale lze předpokládat, že se tak stalo po roce 1848. Zpočátku to byli řemeslníci a dělníci, později průmyslníci, inženýři, lékaři, hudebníci, bankéři a další.Důležitým zlomem byl rok 1867, kdy Turci začali opouštět Bělehrad, kam se začali přistěhovat četní cizinci, včetně Čechů.
