27 Dec SLAVNÍ ČEŠI NAROZENI V ĆUPRIJI – EMANUEL RANNY (1913-2008)
Česká kolonie u Cukrovaru byla domovem mnoha rodin českých dělníků. Zde se rodily a vyrůstaly nové generace mladých Čechů, kteří v Ćupriji prožili své dětství a mládí. Ve městě na břehu Moravy měli všechny potřebné podmínky pro kvalitní vzdělání a postup, ale také pro zachování své národní identity a kultury. Za takových okolností se v Ćupriji narodili a vyrostli slavní čeští intelektuálové.
V první velké vlně českého osídlení v Ćupriji, v době zahájení provozu Cukrovaru, se do Ćuprije přestěhovala i rodina Ranny. V této rodině se koncem roku 1913 narodil Emanuel Ranny, jeden z nejznámějších českých grafiků a malířů. Po skončení první světové války se rodina přestěhovala do Štepanovic v Čechách, se kterými byl malíř spjat během svého dlouhého, téměř stoletého života.Střední školu navštěvoval v Tišnově, kde jeho talent podporoval profesor Aldrich Rosenbaum, který ho nasměroval k dalšímu vzdělávání na Umělecko-průmyslové škole v Brně, kterou Ranny navštěvoval v letech 1929 až 1933. Zde získal Ranny grafické zkušenosti u profesora Petera Dillingera a malířské zkušenosti, ke kterým ho přivedl František Václav Suser. Jeho spolužákem byl další tišnský malíř František Štepan a oba pak odešli studovat do Prahy na Akademii výtvarných umění. Ranny s velkým úspěchem dokončil svá studia v roce 1938 na nově otevřeném oddělení grafiky profesora Tavika Františka Šimona. Již během studií měl možnost vystavovat jako host SČUG Holar.
Krátce po návratu do Štepanovic se atmosféra v Evropě výrazně zkomplikovala, druhá světová válka byla za dveřmi. Takové těžké časy ovlivnily všechny aspekty života Emmanuela Raniho. Už tehdy byly jeho klíčovým tvůrčím tématem sady a stromy v nich, a to jak v oblasti grafiky, tak v malbě. Postupem času byly motivy na jeho malířských a grafických výtvorech ostřejší a výraznější, obloha nad stromy se stále více zatahovala. Přestože je Emanuel Ranny jemná a klidná tvůrčí duše, nezůstal pouze u ztělesnění svých pocitů v umělecké tvorbě. Brzy se přidal k členům ilegálního odboje a začal vyrábět protifašistické letáky ve formě grafických listů. Jednalo se o dvoubarevné linoryty s německým textem, které měly německé vojáky demoralizovat.
V roce 1942 se Emanuel Ranny oženil se Zdeňkou Samsonovou, maturantkou z Tišnova, rovněž mimořádně umělecky nadanou. Později se oba jejich synové vydali ve stopách svých rodičů. Počátkem padesátých let 20. století zahájil Emanuel Rani také pedagogickou dráhu – stal se profesorem figurální kresby na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně a zůstal zde od roku 1951 až do svého odchodu do důchodu v roce 1974.
Když mluvíme o jeho umělecké tvorbě, mezi uznávané vzory, jejichž vliv lze vysledovat v obrazech Emmanuela Ranea, patří Pablo Picasso, zejména jeho rané období, francouzský mistr Paul Sézanne nebo Ottokar Kubin. Nejvíce ho však okouzlilo více než tři sta let staré dílo nizozemského malíře a rytce Hercula Petersona Segerse „Před Rembrandtem“. V Raniho případě byly jeho výtisky ceněny více než jeho obrazy. Ovládal sice formu dřevorytu, litografie a leptu, ale většinou pracoval s technikou suché jehly, která mu nejlépe umožňovala interpretovat jeho meditativní vztah ke světu. Věnoval se také městským vizím, navrhování a tvorbě památek ve městě. Po smrti syna Michala věnoval mnoho času třídění své umělecké pozůstalosti a v roce 1996 daroval Muzeu města Brna tři sta kreseb a akvarelů z Michalova celoživotního díla.
V roce 1981 byl Emanuel Ranny oceněn krajskou cenou „Jiří Kroha“, o dva roky později stříbrnou medailí Jihomoravského kraje a v květnu 1985 byl v Praze prohlášen za zasloužilého umělce. V květnu 1989 se stal čestným občanem města Tišnova. Motiv přírody, který dominoval v jeho výtvarné tvorbě, byl evokován technikami litografie a dřevořezu. Většina jeho pozůstalosti je v Moravské galerii v Brně. Zemřel ve velmi vysokém věku v roce 2008.
