25 Dec ČESKÉ STÁTNÍ FONDY V PRŮMYSLU SRBSKO A JUGOSLÁVIE
Po skončení první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska vzniklo Československo sloučením českého a slovenského území. Tento nový stát převzal téměř dvě třetiny celkového průmyslu od bývalé duální monarchie. Zajímavostí je, že více než třetina obyvatel Československa po válce byla zaměstnána v průmyslu, což tuto zemi zařadilo na samý vrchol nejprůmyslovějších evropských zemí té doby.
Doplníme-li, že Československo mělo po sjednocení o něco více než 14 milionů obyvatel na území výrazně menším než Jugoslávie, musela tato země velkou část průmyslové výroby vyvážet, ale také směřovat svůj kapitál do zahraničí. V této situaci bylo nejpřirozenější, aby Československo pokračovalo, tedy zdědilo obrovský trh bývalého Rakouska-Uherska na východě. Hlavním zájmem kapitalistického státu, kterým v té době bylo Československo, bylo dostat se na trh s průmyslovými výrobky a levnými surovinami, na druhé straně jugoslávský stát chtěl, aby mu Československo pomohlo rozvinout průmysl. Tyto vzájemné hospodářské a ekonomické zájmy zapadají do politických zájmů, které směřovaly k zamezení t. zv pronikání Německa na východ.
Československý průmysl a bankovnictví projevoval velký zájem především o jugoslávskou oblast, která byla před válkou součástí Rakousko-Uherska. Z tohoto důvodu bylo otevřeno několik velmi aktivních československých konzulátů v Záhřebu, Lublani, Splitu a Skopje. Prostřednictvím těchto konzulátů byly udržovány intenzivní obchodní a ekonomické vazby.
Co se týče Srbska, počátkem 20. století získala na jeho území značný vliv pobočka Pražské úvěrní banky, z jejíž iniciativy byl otevřen cukrovar v Ćupriji a o něco později pivovar Mihaila Miky Kosovljanina v Jagodině, stejně jako továrna na pletené zboží “Moravija” v Bělehradě. Československý kapitál se od konce války účastnil potravinářského průmyslu, keramiky, skla, obuvnictví a hutnictví. Předpokládá se, že účast československého kapitálu v jugoslávském průmyslu činila několik set milionů dinárů.
Na druhé straně Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a jeho ekonomické kruhy pohlížely na Československo jako na industrializovanou zemi, která kromě kapitálových investic může poskytovat i technickou pomoc při rozvoji jugoslávského průmyslu.
V Jugoslávii založilo své pobočky několik tehdy největších českých průmyslových odvětví světového renomé. Byli to na prvním místě: Českomoravský “Kolben-Danek”, A.D. Škodovy ústavy a Hornický a hutnický spolek Virtkovice v Moravské Ostrově. Při dovozu z Československa byly nejžádanějšími výrobky a surovinami sklo, pivo, textilní zboží, automobily, minerální vody, brambory a stroje. Pro rozvoj pivovarnictví se ve velkém dovážely i pivní lahve. Jugoslávie byla také velkým odbytištěm pro výrobky známého československého obuvnického průmyslu “Baťa” z Borova. Zbraně byly dovezeny i z čs. Státní závody v Brně a Plzni vyráběly pro potřeby jugoslávské armády dělostřeleckou munici, děla, pušky a obrněná auta.
Z jugoslávských zemí se do Československa vyvážely především zemědělské produkty a průmyslové suroviny: cukrová řepa, sušené švestky, dřevo, tabák, chmel, konopí, pšenice, maso, rudy, víno, dobytek atd. Z jugoslávských regionů měly nejintenzivnější ekonomické vztahy s Československem Chorvatsko a Slovinsko, následované Bosnou a Hercegovinou a na posledním místě Srbsko. Právě v těchto jugoslávských zemích se nacházelo nejvíce poboček československých továren, bank a dalších podniků.
