17 Dec ČESKÁ ŠKOLA MASARYKOVA
Při stěhování do nových oblastí byla jistě jednou z nejdůležitějších starostí zahraničních osadníků stavba kostela a školy, tedy boj o zachování národní identity a kultury. Stejně tak je to s Čechy v Srbsku. V průběhu 19. století nebyl život Čechů v novém prostředí nijak zvlášť organizován a k uchování českého jazyka, kultury a národního cítění docházelo pouze prostřednictvím širšího rodinného prostředí.
Nedlouho po otevření srbsko-českého cukrovaru a příchodu velkého počtu českých dělníků do Ćupri vznikla potřeba zřídit českou školu, do které by chodily děti českých dělníků. V sousedství Cukrovaru tak byla v roce 1912 otevřena první soukromá česká obecná škola, ještě před tou v Bělehradě, kde byla mnohem početnější česká menšina. Předpokládá se, že tato instituce byla nejstarší českou školou na Balkáně.
Spolu se základní školou v Čupriji navštěvovaly děti českých pracovníků v této škole výuku českého jazyka. Česká škola měla podle údajů z roku 1913 osm ročníků, měla 34 žáků, vyučoval jeden učitel. Za první světové války, tedy od nepřátelské okupace na konci roku 1915 až do osvobození Ćuprije v roce 1918, škola nefungovala. Němečtí okupanti zničili celý knižní fond a velmi bohatou galerii. Práce školy byla obnovena po skončení války, kdy do tříd usedlo 35 žáků. Škola poté změnila název a stala se Soukromou československou základní školou.
Díky čilé činnosti čupriských Čechů a výboru pro stavbu nové školní budovy v československé kolonii vedeném pracovitým ředitelem cukrovaru Františkem Zajicem se na ten cíl sešlo dost prostředků. Nová budova československé obecné školy byla vysvěcena a slavnostně otevřena 4. července 1927 za přítomnosti četných hodnostářů. Poté byla škola pojmenována po československém prezidentovi Tomáši Masarykovi. Zastupovala pobočku Masarykovy školy z Bělehradu a působila až do druhé světové války.
Dlouholetým správcem Masarykovy školy byl Bogosav (Bogumil) Slejška, učitel a pravidelný přednášející na různých fórech v hlavním městě. Kromě působení na Masarykově škole působil Slejška několikrát jako profesor zpěvu (hudební kultury) na střední škole v Čupri. Spolu se sarajevským českým učitelem Vojtou Režnjem v roce 1934 byl jedním z tvůrců učebních osnov pro všechny menšinové československé školy v Jugoslávii, které se používaly až do začátku druhé světové války. Pořádal kurzy češtiny pro děti z Ćuprije a Paraćinu, přednášel o české historii a kultuře, aktivně se podílel na práci sokolského spolku a celým srdcem pracoval na rozvoji kulturního soužití srbského a československého lidu. Slejškova mnohaletá znamenitost v kultuře a školství byla oceněna v roce 1927, kdy mu byl udělen Řád sv. Sávy 5. stupně.
Masarykova škola měla také četné mimoškolní aktivity, které sloužily především k pěstování národní kultury, tradice a historie. Školní akce byly pravidelně pořádány u příležitosti státních svátků ČSR a narozenin prezidenta Tomáše Masaryka. Ve školním roce 1931-1932. třídy navštěvovalo patnáct chlapců a osmnáct dívek.
Masarikovu školu v Ćupriji navštěvovaly také děti z Ćuprije. Kromě slavné harfenistky Milici Barićové byl žákem této školy také Dragoslav Mihailović, jeden z největších srbských spisovatelů, který pobyt na Masarikově škole zvěčnil ve svých dílech. Budova této školy stále existuje jako obytná budova v dnešní ulici Blagoja Parovića.
