14 Dec ČESI A ROZVOJ HNUTÍ SOKOLU V ĆUPRIJI 2
Když se mluví o rozvoji sportu a sokolnictví v kdysi orientálním městečku na pobřeží Moravy, je třeba zmínit, že Ćuprija má své sportovní kořeny od 2. poloviny 19. století, kdy vznikla pobočka timočského „Kočáru jezdců Knjaz“. Mihailo“ a střelecká skupina byla založena. Jezdecký sport byl v tomto období také nejpopulárnější v Srbsku, pokud se vyloučí závody gymnastických klubů ve větších městech. Šíření sokolnických myšlenek ze západních oblastí obývaných slovanským lidem vedlo na konci 19. století k založení prvních sokolnických spolků v Srbsku.
Na základě kusých údajů se dozvídáme, že v Ćupriji byl již v roce 1906 založen Sokolský spolek „Dušan Silni“, který zaznamenal významné výsledky. Pokud by byl tento rok brán jako počátek sokolnictví v Ćupriji, pak by si Ćuprijský sokolnický spolek „Dušan Silni“ zasloužil přídomek jednoho z nejstarších sokolnických spolků v Srbsku, vzhledem k tomu, že vznikl před sjednocením sokolnických a rytířských organizací do jednotný Svaz sokolnických spolků “Dušan Silni” ” v roce 1910, který byl přijat do Svazu slovinského sokolnictví. Sokolnický spolek Ćuprija disponoval velkým množstvím přístrojů a prostory spolku se tehdy nacházely v základní škole. V březnu 1911 se konala veřejná hodina v hostinci, která byla velmi hojně navštěvována. Předpokládá se, že společnost pokročila díky úsilí Čechů, kteří se v té době usadili v Ćupriji a pracovali při výstavbě cukrovaru a obytné kolonie. O tom, že společnost před začátkem Balkánu a první světovou válkou skutečně existovala, svědčí nahlášená ztráta a žádost o náhradu válečných škod u Okresního soudu v Ćuprija.
Krátce po skončení Velké války, v únoru 1921, uspořádali příznivci sokolské myšlenky z Ćuprije schůzi, kde byla zvolena dočasná správa pod předsednictvím učitele a ředitele gymnázia Steva Čuturily. Tato správa byla záhy nahrazena novou, stálou v čele s ředitelem cukrovaru Franjo Zajicou, která obnovila práci sokolského spolku „Dušan Silni“.
V prvních poválečných letech neměli čuprijští sokolové odpovídající podmínky pro výcvik. Zásluhou Franji Zajic byla v roce 1923 v areálu cukrovaru postavena nová Sokolana (cvičiště), která byla předána sokolům Čupri. K vysvěcení nové Sokolany došlo v říjnu 1923 a při té příležitosti byl sokolský spolek „Dušan Silni“ přejmenován na sokolský spolek „Ćuprija“.
Pod vedením energického Franja Zajice, který byl 16 let vedoucím Ćuprijských sokolů, zaznamenal sokolnický oddíl „Ćuprija“ výborné výsledky. V roce 1922 uspořádali čuprijští sokolové první veřejnou lekci po obnovení spolku. O dva roky později se sokoli z Ćuprije zúčastnili zemské soutěže v Sarajevu, kde obsadili první místo. Další významná událost se odehrála v roce 1926, kdy byla vysvěcena společenská vlajka, která existuje dodnes. Třetí výsadek farnosti Šumadija Sokol se konal v Ćupriji v roce 1929 a při té příležitosti se sešly stovky cvičenců a ještě více sportovních nadšenců. V roce 1932 se nejlepší sokolové z Čuprije zúčastnili Všeslovinského vylodění v Praze a v roce 1934 se zúčastnili velkých sokolnických akcí ve Skopje a Záhřebu.
Činnost sokolského spolku pod Zajicovým vedením tím neskončila. Kromě velkého množství veřejných lekcí a zápasů se sokolský spolek “Ćuprija” v roce 1929 rozhodl zakoupit pozemek pro stavbu sokolovny. Kvůli finančním potížím byl tento velký projekt realizován až v roce 1939, kdy byla dokončena stavba Sokolského domu, impozantní budovy, která existuje dodnes.
K velkému úspěchu sokolovny Čupria významně přispěla funkce Franja Zajice jako dlouholetého zástupce přednosty šumadijské farnosti. Po svém odchodu do důchodu v roce 1937 byl Zajic zvolen čestným starším sokolského spolku „Ćuprija“.
Kromě Franja Zajiče a mnoha podnikavých Ćuprijských příznivců sokolnické myšlenky pomáhala sokolské jednotě a stavbě sokolovny také řada Čechů, kteří žili v Ćupriji. Mezi nimi jména Emanuel Slejska, který byl dlouholetým pokladníkem sokolského spolku, Václav Kulhavi, ředitel cukrovaru a Josif Matějka, vedoucí cukrovaru, byli členy stavební komise pro stavbu. sokolského domova, pracovníky cukrovaru a členy sokolské společnosti Sima a Franja Ullmanové; mezi členy byl i ředitel České Masarykovy školy Zdenjek Čelikovski a řada dalších.
