26 Nov FRANTIŠEK ZAJIC – HUMANITÁRNÍ A NÁRODNÍ PRÁCE 3. ČÁST
Zařazení Čecha mezi slavné srbské vlastence nebylo provedeno bezdůvodně. Jako velký srbofil a také osvědčený jestřábí dělník od svého příchodu do Srbska Franjo Zajic nepřetržitě pracoval na propojení dvou slovanských národů, Srbů a Čechů. Hospodářská spolupráce mezi oběma národy byla založena na otevírání nových továren a obchodu s různými výrobky, přičemž kulturní vazby byly především prostřednictvím sokolnictví, které mělo všeslovanský charakter. V roce 1912 udělil král Petar Franji Zajic Řád svatého Sávy, IV. Řád, za jeho velký přínos k hospodářskému rozvoji Srbska a Pomořanska, zejména za jeho energické nasazení při otevření cukrovaru v Ćupriji.
Prokázal svůj závazek vůči srbskému lidu a libertariánské tradici před a během první světové války. Zajic, obviněný z pomoci Národní obraně a velkolepého uspořádání oslav velkých srbských vítězství na začátku světové války v Cukrovaru v Čuprii, skončil na seznamu českých zrádců dvojmonarchie. Během trojnásobné okupace Srbska, v roce 1915, byl zatčen a odvezen do vídeňského vězení, kde přečkal konec války. Na druhou stranu ho domácí nacionalisté bezdůvodně obviňovali, že pracuje jako agent pro monarchii. Po skončení války bylo Ministerstvo obchodu Království SHS zařazeno do delegace, která vrátila z Budapešti velké množství průmyslového materiálu odebraného ze Srbska za okupace. Mezi tímto materiálem byly části velkých závodů cukrovaru v Ćupriji.
Mezi dvěma světovými válkami neustále ukazoval svou lidskost tím, že pomáhal různým spolkům a jednotlivcům z Ćuprije. V tehdejším srbském tisku bylo zaznamenáno poděkování rodiny zesnulého generála Vojislava Živanoviće panu Zajicovi za jeho velké úsilí při přípravě pohřbu zesnulého. Pomáhal i nemocným dělníkům Cukrovaru, jak dokládají články v Moravském glasníku. Ani vážná dopravní nehoda, kterou zažil v říjnu 1934 u Bělehradu, po níž mu byla amputována pravá ruka, nerozhodila Franja Zajiče z toho, aby pomáhal rozvoji nejen sokolnické společnosti, ale i mnoha dalších humanitárních, národních a kulturních organizací s ještě větší horlivost.
Během svého života a působení v Ćupriji a Srbském království, později Jugoslávii, se Zajic stal jednou z nejuznávanějších osobností ve světě průmyslu a sportu, tedy sokolnictví. Často byl členem správní rady mnoha organizací. Je důležité poznamenat, že řadu let zastával funkci místopředsedy ČSL v Bělehradě, čímž se stal jedním z hlavních protagonistů upevňování a rozvíjení přátelských vazeb mezi oběma slovanskými národy. V Ćupriji byl od roku 1928 členem správní rady obnoveného spolku Červeného kříže a také členem správní rady Svazu ruských válečných invalidů. O zásluhách Franja Zajiče vypovídají jeho ocenění. Je jedním z mála cizinců, který byl oceněn čtyřikrát.
Slavný Franjo Zajic zemřel v Bělehradě v předvečer dubnové války, 12. března 1941. Zanechal po sobě manželku Věru, se kterou neměl děti. Jeho díla zůstanou zapsána zlatým písmem v historii Ćuprije.
