14 Oct PRAŽSKÁ ÚVĚRNI BANK
Expanze českého kapitálu za hranice českých zemí, potažmo do slovanských zemí jak v rámci rakousko-uherské monarchie, tak mimo její území, byla nejen známkou prestiže, konkurenceschopnosti a silné pozice českých zemí. Významný byl i z hlediska posílení všeslovanské vzájemnosti, hospodářské a budoucí politické spolupráce. Pro český kapitál bylo samozřejmě snazší rozšířit svou působnost do slovanských zemí za Rakouska-Uherska, tedy do Chorvatska, Slovinska a Bosny a Hercegoviny, než za hranice monarchie, do Srbska a Bulharska.
Kromě bankovního kapitálu dorazily koncem 19. a začátkem 20. století do Srbska také české průmyslové podniky, které své výrobky nejprve pouze vyvážely a nezřizovaly zde svá zastoupení. Dovoz z českých zemí automaticky spadal pod výrobky dovážené z Rakouska-Uherska, proto se vlastně neví, jaké procento českého zboží se dováželo před první světovou válkou.
Vývoj událostí v celní válce, kterou Srbské království vedlo s Rakousko-Uherskem v letech 1906 až 1911, a ochrana některých průmyslových výrobků, především cukru, zajistily dlouhodobou orientaci českého kapitálu na investice do srbského cukrovarnictví. Čeští bankéři pečlivě studovali a pečlivě sledovali vývoj na srbském trhu. Již v roce 1910 byla v Bělehradě otevřena pobočka České úvěrové banky, právě jako výsledek podrobného průzkumu srbského trhu. Velmi příznivá agrární surovinová základna Srbska a možnosti její intenzifikace vyžadovaly vhodné místo pro umístění druhého největšího cukrovaru v Srbsku. Rozhodnutím bylo učinit z ní Ćuprija, a to díky její geografické poloze a dopravní infrastruktuře, ale také úrodné půdě vhodné pro pěstování cukrové řepy.
Podnět k jednání o udělení koncese na stavbu cukrovaru v Ćupriji podal český inženýr Rudolf Picka, který nejprve jednal s Českou živnostenskou bankou, která ho odmítla, a poté se obrátil na Pražskou úvěrní banku. Cukrovar v Ćupriji byl založen v roce 1911 s 80 % kapitálu ve vlastnictví Praška kreditna banka a 20 % ve vlastnictví společnosti Ćirković & Komp. z Bělehradu a Braća Minh z Paraćinu.
Dalším významným projektem banky byl nákup pivovaru Mihajla Miky Kosovljanina v Jagodině, jeho přeměna na akciovou společnost, modernizace a transformace na výkonný a ekonomicky prosperující podnik. Tento pivovar byl založen v roce 1912. Byl rychle modernizován, což přineslo v následujících letech před začátkem Velké války vynikající výsledky.
Kromě výše uvedených aktivit se Pražská úvěrová banka věnovala dalším drobným projektům, které podporují česko-jugoslávskou hospodářskou spolupráci, rozvoj jugoslávské ekonomiky a podporují vytváření dobrých česko-jugoslávských vztahů. Jednalo se o finanční podporu činnosti československé obce i aktivní účast řady jejích pracovníků v tomto spolku. V čs. spolcích byli hojně zastoupeni zaměstnanci Pražské úvěrní banky, Češi i Srbové. Kromě běžné činnosti byli nejvýznamnější představitelé banky velmi aktivní ve společenském a kulturním životě české komunity. Mezi nimi vyniká jméno Karla Husníka, dlouholetého ředitele Pražské úvěrní banky, který tuto funkci zastával v letech 1923 až 1933. Dalším velmi významným představitelem banky byl Rihard Škarka, jehož vila v Bělehradě byla považována za jednu z nejkrásnějších v meziválečném období. Anglo-československá banka a Česká obchodní banka byly sloučeny s Pražskou úvěrní bankou a od roku 1930 se společnost jmenovala Anglobanka.
