13 Sep PRVNÍ ČECH V SRBSKU
První Češi se na území dnešního Srbska objevili již koncem 18. století v rámci plánované kolonizace banátského vojenského pohraničí za Marie Terezie. Počátky masového osídlení území dnešního Srbska sahají do první poloviny 19. století. Migrace českého obyvatelstva probíhaly v několika etapách, především však do oblasti Jižního Banátu, která byla v té době ještě součástí Rakousko-Uherska. Teprve po roce 1848 se Bělehrad stane centrem osídlení největšího počtu Čechů.
Bělehrad se stal atraktivním pro cizince kolem roku 1841, kdy princ Mihailo Obrenović během své první vlády přesunul hlavní město z Kragujevace do Bělehradu. V té době se zde usadili příslušníci mnoha národností, především Češi, Maďaři a Němci.Noví obyvatelé s sebou přinesli novou kulturu, zvyky a nová řemesla. Podle sčítání lidu z roku 1889 tvořili cizinci pětinu celkového počtu obyvatel hlavního města. Vezmeme-li data z roku 1834, bylo v Bělehradě pouze 250 cizinců z celkového počtu 7 033 obyvatel. Kromě nových osadníků zde již žili Židé, Řekové, Cincarové, Bulhaři, Arméni a Albánci.
Na rozdíl od Čechů, kteří se přestěhovali na území Vojenské hranice, byli Češi žijící v Bělehradě většinou příslušníky inteligence a bohatších vrstev. To platí zejména pro příslušníky první vlny emigrace, kteří sem přišli ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století. Byli to většinou lékaři, umělci nebo učitelé. Větší příliv českých emigrantů následoval po roce 1848, kdy do Srbska a Bělehradu dorazili čeští řemeslníci a drobní podnikatelé.
V letech 1878 až 1910 probíhala další imigrace Čechů do Bělehradu. Příčinu migrace v tomto období je třeba hledat ve stavbě srbské železnice, na které se velkou měrou podíleli čeští stavitelé a řemeslníci. V tomto období bylo patrné také otevírání poboček českých bank. Podle výzkumu Josifa Zdenka Rausara z roku 1886 se počet Čechů v Bělehradě pohyboval kolem 500. Podle něj pracovali v mlynářském a pivním průmyslu. Bylo také mnoho těch, kteří pracovali v oblasti školství a kultury, inženýři, učitelé, lékaři, hudebníci a další pracovníci, kteří zde zaváděli pokročilejší nebo zcela nové metody práce a kreativity.
Mezi prvními českými intelektuály, lékaři a umělci, kteří se z různých důvodů usadili v Srbsku v 19. století, stojí za zmínku první jméno Dr. Herman August Meinert, jeden z průkopníků srbského civilního zdravotnictví, který žil v letech 1806 až 1858.Medicínu vystudoval v Praze, Vídni a Budapešti. Přišel do Srbska v prosinci 1836 a stal se lékařem v karanténě Aleksinac. Poté působil jako bělehradský vojenský lékař, byl prvním kragujevacským okresním fyzikem nebo náčelníkem zdravotnictví a bělehradským okresním fyzikem. Je připomínán jako jeden z průkopníků civilního zdravotnictví v Srbsku, zdravotní pedagog a první trvale usazený přistěhovalec z českých zemí Rakouského císařství v Srbsku.
Mezi první slavné Čechy v Srbsku patřil Dr. Vilém Gabler, který v letech 1852 až 1854 působil jako učitel v rodině knížete Aleksandara Karađorđeviće.Dalším slavným Čechem byl Josef Meisner, který je příkladem politické emigrace po roce 1848. Během pobytu působil v Srbském národním divadle v Novém Sadu jako tlumočník, věnoval se literatuře a výzkumu (psal odborné a politické články o vývoji hornictví v Srbsku), byl aktivním členem Českého spolku „Lumír“ v Bělehradě.
Zvláště důležité je zmínit díla prvních českých architektů a stavitelů, která jsou v Bělehradě k vidění dodnes. Jsou mezi nimi jména Jan Nevole, František Nekvasil a Stojan Titelbach. Mezi jejich nejvýznamnější budovy patří budova kapitána Mišina (budova rektora), hotel Slavija a Novi Dvor.
